PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se. V roce 2010 jsem nebyl na Brutal Assaultu. Po dlouhé sérii vzorné docházky jsem měl áčko a nejvíce mě již v tu dobu mrzelo hlavně to, že jsem neviděl vystoupení tohoto sextetu z ostrovního království. Progresivního metalcoru nám nyní roste více než hub po dešti v radioaktivním šestaosmdesátém roce, ale jen jeden „hříbek“ z této sklizně má v sestavě Luka Williamse, blázna s baskytarou, který jejím zvukem a vlastním stylem hraní tvoří jak nezaměnitelný ksicht této kapely, tak nosné páteře jednotlivých skladeb.
Kapela, jejíž název odkazuje na období genocidy ve Rwandě v první polovině devadesátých let, staví netradičně na basových linkách, které prorůstají do všech aspektů tvorby. Slapové linky dusají a zvoní naprosto všude, jedná se o nástroj, který vede peleton ostatních. Dvojice kytaristů se pak může směle flákat a jen sem a tam si zatapovat ve výjezdu nebo krouhat struny v nepříliš originálních metalcoreových rubanicích. A vůbec mi to nevadí.
U baskytaristy Luka Williamse se nejedná o samostřelné manýristické onanování, jeho práce dokonale sedí v bicích, a že si zatrylkuje téměř v každém místě, kde se to nabízí? Dělá to tak, že neruší a nebere pozornost celku. Další fakturu za výtečnou práci mohou zaslat bratři Greenové, kteří řvou do mikrofonů. No... Nejen řvou. Ukřičené vokály se parádně proplétají, místy přepínají do melodických poloh, kterými trochu tupí zubaté kovové hroty a dělají celek snesitelnější pro širší okruh posluchačů. Vystýlkované bratrské duo disponuje v počtu obou kusů podobnými hlasovými dispozicemi, takže dokáže povedeně vrstvit jak extrémní tak melodické vokály.
Devizou mladých Britů je schopnost psát inteligentní, zajímavé moderní skladby, které díky rytmice nepostrádajících identitu. Pro mě nezajímavější přidanou hodnotou je ale asi zvláštní esence, díky níž je těžké aktuální desku jen tak lehce oposlouchat. K tomuto albu se rád vracím i po více jak roce a vždy v něm dokážu najít něco nového. Pokud jste si zamilovali nedávno recenzované PERIPHERY, tak toto je jejich vzdálený příbuzný.
Progresivní metalcore s velkoparádnickým basákem.
7,5 / 10
Alex Green
- vokál
Paul Green
- vokál
James Clayton
- el. kytara
Tom Hollings
- el. kytara
Luke Williams
- baskytara
Mark Vincent
- bicí
1. Dead To Me
2. The Tightrope
3. Desolate
4. The New Face of Revenge
5. Night of the Long Knives
6. The Echo Verse
7. The Resurgent
8. You Cried Wolf
9. The Death of Thieves
10. Solace
11. The Last Rise of the Fallen King
The Echo Verses (2009)
Nightmares of the Ocean (2008)
Vydáno: 2009
Vydavatel: A Wolf At Your Door Records
Stopáž: 34:47
Produkce: THE ARUSHA ACCORD
Spíš než Periphery bych řek že sou to tvrdší a víc lámaný Architect. Slušnej poslech.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.